Byl jsem v ... #6 Dublinu

Dublin, hlavní město skřítkovské země zvané Irsko! Nejzelenější místo, na kterém jsem kdy byl. Rozlohou menší než Brno, populačně menší půlka Prahy. Tenhle zápis bude trošku jiný než ty předešlé. Předtím to bylo spíše o kochání se památkami, teď spíše o tom, kolik jsme vypili piv (spoiler: 12 za 3 dny, ale nepředbíhejme).

Rozjezd

Náš příběh začíná v jedné vesnici jihovýchodně od Brna, zvané Bratislava. (Právě přicházím o všechny slovenské kamarády). Jakožto taková středoevropská minicentrála Rayanairu se odsud dostanete za babku do půlky Evropy. Nevím jestli je to zde standardem, ale společně s námi cestovala do Dublinu rodina čítající asi 50 mužů všech věkových kategorií, jejichž ženy jim pravděpodobně místo nějaké té voňavky omylem příbalily do batožiny bochník chleba a litr vodky. Střední vzdálenost, na kterou jste jedince z této skupiny dokázali ucítit, bych odhadl tak na 5 metrů. Letadla naštěstí disponují klimatizací, takže naše (hlavně moje) obavy, že se v letadle udusíme, pozvracíme nebo oboje, byly zcela mylné.

Dublin squad

Dublin squad

Po přistání jsme se vydali na autobus, který nás měl dopravit do centra Dublinu. Koupili jsme si lístky (€10 zpáteční), došli na zastávku a pak přišlo něco co nikdo nečekal. Jedna z našich tašek zůstala letadle... Pár telefonátů z letištního telefonu však promptně tento problém vyřešilo. Došli jsme znova na zastávku, jako králové nasedli do špatného autobusu a vydali se do hostelu. Samozřejmě jsme se posadili do první řady našeho dvoupatrového zeleného krasavce, ale to že nejedeme úplně tam kam chceme, nikoho nezajímalo. Po třičtvrtěhodině chůze z úplně jiné zastávky, než bylo zamýšleno, jsme konečně dosáhli kýženého cíle ve formě dvojice dvojpatrových postelí. Den však ještě nekončí, ba naopak.

Náš kamarád Aleš (jméno je samozřejmě opět vymyšlené z důvody ochrany jeho osoby), který se před pár měsíci do Dublinu přestěhoval a připravil nám víkendový program (dík moc!), nás vzal na večeři a následně do O'Donoghues Bar. Místo s údajně nejlepší čepovaným pivem Guinness. Pokud bych ho měl srovnat s Guinnessem v Česku napadá mě spálená káva vs. caffé late. Chutnalo opravdu dobře a navíc nám bylo servírované na vyhřívané zahrádce. V listopadu! Jelikož obsah mého cestovního zavazadla čítal 4x tričko, 1x svetr a pár dalších krávovin, moc mě však netěšila představa, že budu 3 dny chodit ve věcech, které smrdí jak bych je právě vypral v popelníku, ale nedalo se nic dělat.

Venkovní část O'Donoghues Bar - retardovaný růžový nádech vytvářejí všudypřítomné přímotopy

Venkovní část O'Donoghues Bar - retardovaný růžový nádech vytvářejí všudypřítomné přímotopy

Pivo dalo pivo a my se po dlouhé dni vydali zpět do našeho superlevného hostelu. Ach ten hostel. Za 590 Kč/os/noc jsme měli dokonce i snídani v ceně. Fungovalo všechno, kromě topení na pokoji. Záchod za víceméně papírovými dveřmi eliminoval veškeré zábrany, který by mohly během našeho pobytu panovat.

Chladné ráno

Tento den se nese v pravé irské snídani u Aleše (fazole, vejce, klobása - moc dobré) a následnou návštěvu města Howth severně od Dublinu. Howth je přesně to co si představíte, když se řekne Irsko. Za předpokladu, že si teda něco podstavíte. Ve zkratce - skály, maják, malé obchůdky, moře (oceán!), kavárny a vítr. Mooooc větru.

Prostě skály

Prostě skály

Není povoleno skákat do vody bez rozběhu. Mohli byste se rozbít o skály

Není povoleno skákat do vody bez rozběhu. Mohli byste se rozbít o skály

My močíme pouze na vysoké úrovni

My močíme pouze na vysoké úrovni

Nestydatá faunta

V tento moment se sluší vzpomenout příhodu z krmení místního ptactva. Narozdíl od rozmazlených veverek v Londýně je místní zvířectvo velmi odhodlané získat jakýkoli kus jídla za každou cenu. Možná i za cenu života. Místní ptáci nemají problém jíst vám hranolky přímo z ruky. Množství hranolek námi snědených dosahovalo během pobytu nebeských výšin, takže nám vůbec nevadilo rozdělit se. Musím však podotknout, že Fish&Chips z místního Beshoff Bros bylo nejlepší F&C co jsem kdy jedl. I když se jednalo o jediné F&C co jsem kdy jedl, i tak si zaslouží mega pochvalu. Pokud bude obsluhovat typická Irka se jménem Jana, jak je poštěstilo nám, objednáte si i česky (slovensky).

Hranolko-žrouti

Hranolko-žrouti

Nejlepší Fish & Chips na světě z Beshoff Bros

Nejlepší Fish & Chips na světě z Beshoff Bros

Ještě chladnější ráno

Bylo to chmurné pondělí. Včerejší den do nás zahučelo 7 piv jak nic a tak jsme se rozhodli začít pěkně z gruntu návštěvou Guinness pivovaru. Jde o jednu z věcí, které musíte v Dublinu opravdu vidět. Je to v podstatě pětipatrové muzeum, které v prvé řadě popisuje celý proces výroby piva, dále historii pivovaru a nakonec i značku Guinness jako takovou. Můžete si načepovat vlastní dokonalé pivo a dostanete i certifikát nejlepšího čepovače (a to, i když to poděláte, takže formálně je tento dokument bezcenný). Na úplném vršku se nachází vyhlídka, kde jsme už zcela znechuceni pivem, dokonce odmítli voucher na pivo Guinness zdarma od nějaké dívčiny.

Guiness Storehouse

Guinness Storehouse

Guinness Storehouse vystřídala krmě ve formě housky se salámem z místního Tesca a následovala návštěva Phoenix parku. Asi největšího městského parku v Evropě. Čekal nás další zážitek a to jízda na kolech respektive dvoukolech! Oděni do stylových oranžových reflexních vest, vydali jsme se vstříc šílené jízdě po levé straně silnice. Výsadou parku je místní stádo jelenů (nebo daňků, nevím). Bohužel jsme jim asi smrděli, takže při jakémkoli pokusu o interakci se k nám obraceli zády.

Phoenix Park

Phoenix Park

Než jsme se vydali do další hospody, omrkli jsme i Trinity College Library. Historická knihovna stará cca 300 let (nejstarší z celkem 8 budov). Na konec dne jsme potěšili svou návštěvou The Porterhouse Temple Bar, kde dva hudební mistři hráli a zpívali tradiční irské písně.

Trinity College

Trinity College Library - Old Library - 200 000 knih

Megachladné megaráno

Půl šesté ráno, kosa jako kráva a dva vstávající Čeští občané. Možná si říkáte, co dělali další dva. Ti spokojeně spali, protože letěli o několik hodin později a to do Prahy. Let do Bratislavy byl vcelku rychlý, ale Radek nezapomněl využít svá poslední eura k nákupu výjimečných stíracích losů s možností vyhrát až 1 mil. €. Přímo na palubě letadla. O hodinu později jsme zabrečeli, protože na Slovensku si rozhodně nekoupíte lístek na autobus platební kartou. S konstatováním, že "Život je hra" kupujeme za posledních 70 centů 15 minutovou jízdenku, která vystačí tak na půlku cesty na nádraží. Tam dojíždíme přesně 4 minuty před odjezdem našeho vlaku. Spokojeni, že Železničná společnost Slovensko velmi dobře zvládá nápor cestujících na hlavním nádraží v Bratislavě (kdo by odsud taky jezdil, že jo), dobíháme dvě minuty před odjezdem na nádražní perón, kde se dozvídáme, že vlak má desetiminutové zpoždění. Yes!

Tečka

Dublin, byl... větrný. První věc co mě napadne když si jej vybavím. Dále byl zelený a velmi pivní. Pije se opravdu všude. Ještě jednou dík Alešovi a Domi za program. Bylo to moc fajn. Fin. Příští zastávka - Kan...

Please follow and like us:
0

2 thoughts on “Byl jsem v ... #6 Dublinu

  1. Radim napsal:

    Kanada!

    1. Lukáš Sztefek napsal:

      Možná je to Kanada, ale třeba taky ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *